Reklama
 
Blog | Staň se respektovaným novinářem

Nabitý středeční den očima Mikuláše Hurty

Je sedm hodin ráno,slunce vychází nad vychladlou Prahou a já si uvědomuji, že již druhou noc jsme spánku moc nedali, protože nám to bohatý program nedovolil. To jsme však ještě netušili, jak báječný a zároveň vyčerpávající den nás čeká.

Největším dopoledním trhákem byla návštěva zasedání poslanecké sněmovny. Někteří poslanci byli zahleděni do svých elektronických kamarádů, mobilů či notebooků, jiní zase živě diskutovali mezi sebou a uvolněně chodili po sněmovně. Jen hrstka poslanců se opravdu věnovala návrhům přednášeným jejich kolegy. Na druhou stranu jsme byli svědky několika působivých rétorických vystoupení a viděli jsme spoustu známých tváří české politiky. Další postřehy z tohoto ojedinělého zážitku najdete v článku spoluredaktorky Lenky Vavrošové:

Během poledních hodin jsme se zastavili na tiskové konferenci Českého lyžařského svazu, týmu severské kombinace. Jelikož nás vrátný nasměroval do jiných dveří, začátek jsme sice nestihli, ale i tak jsme aspoň zjistili, jak to na podobných konferencích chodí.

Další událostí na pořadu dne byla přednáška o fotožurnalistice, která se konala v budově Fakulty sociálních věd. První co nás zaujalo, byl zápach marihuany, vycházející nejspíš z útrob batohu některého studenta. Nicméně prezentace, prokládaná slovem přednášející, byla ukázkou zábavné, moderní přednášky na vysoké úrovni.

Reklama

Po takhle hektickém začátku dne jsme zamířili do našeho novinářského hnízdečka v redakci časopisu Respekt. Museli jsme přece zpracovat spoustu materiálu z rozhovorů z minulého dne. Měli jsme toho opravdu hodně, proto jsme ještě zvažovali, jestli plánovaný křest knihy Jiřího Gruši nevynecháme. Ale nakonec nás neodradilo ani vydatné bubnování kapek na okny prošperkovaný strop naší kanceláře.

Jiří Gruša

Křest knihy Dámský gambit se konal v útulném prostředí dvoupatrového knihkupectví na Václavském náměstí. Čekali jsme daleko větší účast veřejnosti, ale sešly se pouhé dvě desítky posluchačů. Jiří Gruša velice poutavě popisoval své zážitky a postřehy především ze své kariéry prozaika. Na závěr přečetl úryvek ze své knihy, nabídl nám obložené chlebíčky a s příjemnou náladou jsme odešli domů.

Na pokoj jsme tedy dorazili relativně brzy, ale ještě nás čekala práce. A to bylo pro nás zničující. Vymýšleli, sepisovali a psali jsme až dlouho do noci, čímž jsme poznali stinnou stránku života novináře.