Na snídani přicházím zase mezi prvními, rychle do sebe hodím jogurt s rohlíkem a za pár chvil se mačkám v tramvaji číslo 9. I když už je 8:25, tramvaje jsou nacpané k prasknutí. O tom, že si lidé v Praze rádi pospí, mě přesvědčí i mačkanice při přestupování do dalších dopravních prostředků.
V redakci se ani neohřejeme a už si to šineme na Václavské náměstí do České tiskové kanceláře. Hned u výtahu nás čapne sympatický pan Chrást, který nám poutavě vysvětluje, jak ČTK funguje. „Je to vlastně multimediální agentura, která velmi rychle poskytuje informace mediím, firmám nebo i jednotlivcům,“ vysvětlil. Poradil nám také pár žurnalistických vychytávek a zavedl do místnosti, kde redaktoři v naprostém tichu zpracovávají informace.
To už se ale na našem redaktorovi Mikuláši projevoval dost silný „absťák“, a proto jsme zamířili do fast foodu. Redaktorku Lenku tam zklamalo, že jí vnutili „hnusné kafe“, jak řekla, a do Starbucks si nestihla zajít.
Po odpoledni stráveném v redakci se všichni těšíme do divadla. V Nové scéně se hraje Čekání na Godota se skvělými herci – Davidem Matáskem, Davidem Prachařem a Ondřejem Pavelkou. Po výborném představení jdeme nesměle pro podpisy herců a pak už si jen dlouho povídáme v divadelní kavárně. Je to náš poslední večer v Praze a já si pak cestou na hostel Klamovka smutně uvědomuji, jak ten týden rychle utekl.
